Přiblížit dětem šíření světla viditelného člověkem je poměrně snadné, technicky náročnější je umožnit žákům bližší poznání ostatních druhů elektromagnetického záření. Na naší škole mají děti i tuto možnost.

Ve spolupráci s LabIR Edu – vzdělávacího projektu NTC ZČU Plzeň jsem zapůjčila pět termokamer. V hodinách fyziky a pracovních činností jsme tak měli možnost pozorovat svět kolem sebe pomocí těchto netradičních pomůcek s většinou žáků 2. stupně:

Sledovali jsme zdroje tepla v místnosti, rozložení tepla v ústředním topení, stopy po teplých/studených tělesech. Zkoušeli jsme číst pomocí termokamer vzkazy psané prstem nebo ledem. Kostka ledu na dlani nám při pohledu termokamerou vytvořila „díru v ruce“, sledovali jsme tání ledu v teplé vodě. Děti pomocí termokamer zjišťovaly, zda je v neprůhledných nádobách teplá či studená voda a do jaké výše je nalita, zda je za plátnem či tmavým igelitem člověk. V dalších úkolech žáci porovnávali kvalitu svého tepelného odrazu ve vitríně, na stěně či tabuli. S dětmi jsme také ověřovaly znalosti o tepelné vodivosti materiálů i srovnávaly intenzitu teploty plamene svíčky a kahanu.

Protože na naší škole jsou zachovány školní dílny, měli jsme i možnost pozorovat při dílenských pracích zahřívání nářadí a materiálů při jejich obrábění – řezání, pilování, broušení či vrtání.

Práci s termokamerami si vyzkoušeli dokonce i žáci z páté třídy v rámci přírodovědy, kdy pozorovali rozložení tepla v lidském těle a zvýšení tepla po fyzické zátěži (dřepy, kliky).

Díky dlouholeté spolupráci s KDF MFF UK Praha a RC Elixíru Praha na gymnáziu Špitálská jsem dále měla možnost zapůjčit polovodičový detektor MX 10 pro měření ionizujícího záření vyvinutý v CERNu i s programovým vybavením Pixelman vytvořeným v ÚTEF ČVUT.

Naši žáci devátého ročníku tak měli jedinečnou možnost názorně pozorovat základní zákonitosti jaderné fyziky jako je přirozený obsah částic v ovzduší, pohlcování záření různými materiály (papír, plasty, kovy) i izolaci záření pomocí vody.

Zdeňka Kamarádová