Pozorování kroužkovců

V rámci předmětu přírodopis si děti po teoretické části o kroužkovcích mohli při laboratorních pracech prohlédnout a pozorovat nejznámějšího zástupce kroužkovců „žížalu obecnou“. Kromě pozorování, zakreslení a popsání vnějších znaků těla žížaly měli žáci do připravených pracovních listů také zodpovědět další otázky, vyplnit další zajímavé úlohy.

Jednou z nich bylo zjistit, zda na filtračním papíře uslyší šustění, když se žížala bude pohybovat. Žáci došli k závěru, že když se žížala po papíře pohybuje, tak je to slyšet. A proč tomu tak je? Pomocí lupy děti zjistily, že na každém článku má žížala chloupky, které ji pomáhají v pohybu a právě ony způsobují šustění při pohybu žížaly po papíře.

Posledním úkolem pro děti bylo zjistit, jak se kroužkovec zachová, když na něj budeme svítit intenzivním světlem (z baterky v mobilu). Výsledkem pozorování žížaly obecné bylo, že žížala (jako i další kroužkovci) se snaží uniknout do temna před intenzivním světlem. Jsou to půdní živočichové, proto mají rádi vlhko a temno.

Na konci hodiny laboratorních prací se děti se svými žížalami rozloučily a paní učitelka kroužkovce vrátila do půdy na školní zahradě.