Procházíme kovovou branou se známým děsivým nápisem, ze kterého mrazí – „Arbeit macht frei“.Práce osvobozuje…

Je trochu zamračený den, 27.květen 2014, dvě hodiny odpoledne a my, žáci 8.B, 9.A a 9.B, vstupujeme za našimi polskými průvodci do Auschwitzu a Birkenau, vyhlazovacích koncentračních táborů nacistického Německa.  Řady cihlových baráků, uvnitř fotografie a čísla, podobizny a obrázky lidí, kteří tímto peklem prošli. Na kufrech čteme i česká jména, jedna fotografie zachycuje českého čtrnáctiletého chlapce. Ten měl štěstí, jako jedomu z mála se mu podařilo přežít. Za sklem věci vězňů, brýle, boty, oblečení, ukázka porce jídla na celý den, místnosti pro kápa, temnice pro potrestané vězně, spalovací pece. Mlčky procházíme dalšími a dalšími místy, obklopují nás jako kdysi ostnaté dráty. My ale máme štěstí, za několik hodin se vydáme domů. Asi si mnozí možná zkouší představit pocity lidí, kteří tu za války skutečně žili. Myšlenka, se kterou tábor opouštíme, nás spojuje- na tohle by nikdo z lidí neměl zapomenout.